Jiří Sehnal (nar. 15. února 1931 v Radslavicích u Přerova) a v letech 1950–1955 vystudoval obor hudební věda a estetika na Univerzitě Palackého v Olomouci). Pracoval v Univerzitní knihovně Olomouci (1955–1958), v dokumentaci Výzkumného ústavu zelinářského ČSAZV v Olomouci (1958–1964), v Oddělení dějin hudby Moravského muzea v Brně (1964–1994). V roce 1992 se habilitoval a roku 1997 byl jmenován univerzitním profesorem. V letech 1992–2011 přednášel dějiny hudby na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Ve své vědecké činnosti se zabýval hlavně dějinami hudby na Moravě v 17. a 18. století. Vedle asi 300 vědeckých studií vydal tyto samostatné práce: Hudební literatura zámecké knihovny v Kroměříži (1960), Životopis Jiříka Janáčka (1985), kapitola Pobělohorská doba (1620–1740) v monografii Hudba v českých dějinách (1983, 1989), Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století (1988), Pavel Vejvanovský a biskupská kapela v Kroměříži (1993), tematický katalog Caroli de Liechtenstein-Castelcorno episcopi Olomucensis artis musicae collectio Cremsiriii reservata (1998 s Jitřenkou Peškovou), Dějiny hudby na Moravě (2001 s Jiřím Vysloužilem), Barokní varhanářství na Moravě (2003-2018), Vejvanovský and the Kroměříž music collection (2008), Adam Michna z Otradovic – skladatel (2013, totéž anglicky 2016). Připravil kritické edice děl Jiřího Bendy, Heinricha Ignaze Bibera, Georga Muffata, Adama Michny z Otradovic, Josefa Antonína Plánického a Filipa Jakuba Rittlera.